podle legend a pověstí

Tato pověst praví:

Za panování knížete Boleslava II. žil v jižních Čechách mocný vladyka Vok. Měl jedinou dceru Adélu, která vedle krásy vynikala ušlechtilostí, s jakou se chovala ke svým nejbližším. Otec nepochyboval, že jeho dcera si vybere ženicha z urozeného rodu, který bude také majitelem velkého bohatství. Takovému rád jednou předá správu svých statků.

Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že Adéla má oči jen pro své páže, rytíře Všebora, který sice pocházel z prastarého šlechtického rodu, ale kromě erbu nevlastnil nic. Vladyka Vok se velmi rozhněval a rozhodl se, že milého Všebora vypudí dceři z hlavy. Když dívka poznala, že by nevydržela vzdorovat otcovu naléhání a protože měla páže opravdu ráda, rozhodla se, že s ním uteče.

A tak jednoho dne zmizela z hradu beze stopy. Marně ji otec hledal, marně vysílal posly na všechny strany, všichni se vraceli s nepořízenou. Nakonec se vydal hledat svou dceru sám. Aby nebyl cestou poznán, přestrojil se za šedovlasého poutníka a na tváře si nalepil falešné vousy. Jednou, když se již vzdával naděje, vyčerpán usnul v lese v koruně mohutného dubu, a když se ráno probudil, spatřil nedaleko dřevěnou tvrz stojící na nepřístupné skále. Dovlekl se tam a poprosil o trochu jídla. Jaké bylo jeho překvapení, když v dívce, která jej mile zvala dál, poznal svou dceru. Z chování dcery poznal, že už je Všeborovou ženou. Znovu v něm vzplál hněv nad tou potupou. Sotva se trochu zotavil, vydal se na zpáteční cestu. Doma nechal svolat všechny zbrojnoše, postavil vojsko a v jeho čele se vydal dobýt tvrz. Když Všebor poznal, že se blíží nepřátelské vojsko, dal pokácet část lesů a z nejmohutnějších kmenů nadělal pevné záseky.

Záseky však nedokázaly vojsko zastavit a to se valilo na tvrz. Adéla vojsko pozorovala a podle barev korouhví nakonec poznala, že patří jejímu otci. Vyšla mu proto vstříc.

Vladyka Vok pozorně vyslechl svoji dceru a poznal, že mladí lidé jsou spolu opravdu š?astni. Od dalšího obléhání tvrze upustil a s Všeborem se usmířil. A aby byla zachována památka na tento den, bylo místo, na němž byly zbořeny poslední záseky, nazváno Předboří ( dnes vesnice Předboř, ležící asi 2 km od Choustníka ). Na místě dřevěné tvrze nechal postavit pevný hrad, který nazval Choustník ( podle vousů, které měl nalepeny na tváři při hledání své dcery, Voustník - Choustník )

Reálnější se zdá ovšem odvození názvu hradu Choustník ( původně Chustník ) od hory chustem - křovím - porostlé. Také obec pod hradem vzniklá se původně nazývala Chustnicí. Dnes se kopec s hradem i obec nazývají jednotně Choustník.